Před pár dny nás zastihla velmi smutná zpráva. Náš spolužák, kamarád a bývalý mnohaletý spoluhráč z kapel ATLANTIC a SOHO, Robert Hlavatý, nás nadobro opustil. Přestože nás to rozesmutnilo, tak při vzpomínání na něj nás vlastně napadaly jen veselé historky...a tak jich pár uvádíme.

Může člověk, který celý život odborně muziku "zkoumá" a píše kritiky, poslouchat hudbu ještě jako běžný posluchač? A když už kritizuje, může něco zlepšit? Připadá mi, že když kritizuje "odborník", který sám nic netvoří, tak logicky nemůže přinést kýženou zpětnou vazbu, kterou může kapela / autor vzít a podle ní něco v tvorbě změnit. Kivi tomu říká

První kytara byla tátova španělka, klasická  česká Cremona. Na ní jsem začal v 15-ti dávat takový ty první songy jako Stánky... Pověste ho vejš... a na chmelu jsem od starších objevil kouzlo barré stylu. Ani ne za rok jsem si pořídil první elektriku, kterou se stala kytara typu Fender Telecaster a to “Iris” od Jolany. To už jsem byl v druháku na průmyslovce a začal se spolužákem...